ARTISTRICA
Triko jako malířské plátno. Je to, co nosíme obrazem nás samých? Co o sobě říkáme světu? Jsme nad věcí, ležérním neformálním uměleckým způsobem? V naší duši se usadil zvláštní druh hladu, který nesytíme jídlem, ale estetikou.. Když je obraz v rámu, je to umění? Jsme my uměním? Možná to zjistíme podle toho, jestli budeme mít pořád ten zvláštní druh hladu po kráse.
Tvar malířského plátna se mění. Umělecká díla a kýče vyšly ze strnulých galerií do ulic, ze zdí street artu jsme se zdí stali my a hrdě nosíme trička s obrázky doplněnými o příslušnost k naší tlupě Dior, Chanel nebo Nike. Bez tohoto viditelného označení musíme být sami sebou a čelit otázce, zda náš obrázek je uměním nebo kýčem zcela samostatně Ale klid. Nakonec jde jen o tričko.
Chybělo mi triko, které říká, že miluju umění, ale nechci na sobě nosit trička z obchodů se suvenýry, kde najdete obrazy slavných mistrů. Tím říkám jen, že mám ráda prvoplánová řešení. Ale já chci něco víc. Chci hru, tajemství. Hranu formy a funkce. Hranu umění a kýče. Chci designera, o kterém skoro nikdo neví. Chci to tajemství, poklad, hru. Něco nového, neotřelého. Chci art brand, kterým můžu říct, že sama vyhledávám zajímavá řešení, zajímavé knihy..že jsem sama zajímavá a stojím za prozkoumání. Chci o tom sofistikovaně mluvit se samozřejmostí, protože já přece chodím do galerií a znám nové knihy, které stojí za přečtení a nové kolekce, které uvedli noví designeři.
