Triko jako malířské plátno. Je to, co nosíme obrazem nás samých? Co o sobě říkáme světu? Jsme nad věcí, ležérním neformálním uměleckým způsobem? V naší duši se usadil zvláštní druh hladu, který nesytíme jídlem, ale estetikou.. Když je obraz v rámu, je to umění? Jsme my uměním? Možná to zjistíme podle toho, jestli budeme mít pořád ten zvláštní druh hladu po kráse.
Tvar malířského plátna se mění. Umělecká díla a kýče vyšly ze strnulých galerií do ulic, ze zdí street artu jsme se zdí stali my a hrdě nosíme trička s obrázky doplněnými o příslušnost k naší tlupě Dior, Chanel nebo Nike. Bez tohoto viditelného označení musíme být sami sebou a čelit otázce, zda náš obrázek je uměním nebo kýčem zcela samostatně Ale klid. Nakonec jde jen o tričko.
Chybělo mi triko, které říká, že miluju umění, ale nechci na sobě nosit trička z obchodů se suvenýry, kde najdete obrazy slavných mistrů. Tím říkám jen, že mám ráda prvoplánová řešení. Ale já chci něco víc. Chci hru, tajemství. Hranu formy a funkce. Hranu umění a kýče. Chci designera, o kterém skoro nikdo neví. Chci to tajemství, poklad, hru. Něco nového, neotřelého. Chci art brand, kterým můžu říct, že sama vyhledávám zajímavá řešení, zajímavé knihy..že jsem sama zajímavá a stojím za prozkoumání. Chci o tom sofistikovaně mluvit se samozřejmostí, protože já přece chodím do galerií a znám nové knihy, které stojí za přečtení a nové kolekce, které uvedli noví designeři.
T-shirt as a painter's canvas. Is it what we wear an image of ourselves? What do we tell the world about ourselves? Are we above things, in a casual, informal artistic way? In our souls, a special kind of hunger has settled, one that is not satisfied by food but by aesthetics. When a picture is framed, is it art? Are we art? Perhaps we will find out based on whether we still have that special kind of hunger for beauty.
The shape of the painter's canvas is changing. Artworks and kitsch have moved from stiff galleries to the streets; from the walls of street art, we have become walls ourselves, proudly wearing T-shirts with images complemented by belonging to our tribe—Dior, Chanel, or Nike. Without this visible label, we must be ourselves and face the question of whether our image is art or mere kitsch independently. But calm down. In the end, it's just a T-shirt.
I missed a T-shirt that says I love art, but I don't want to wear T-shirts from souvenir shops where you find paintings by famous masters. That just says I like straightforward solutions. But I want something more. I want a game, a mystery. The edge of form and function. The boundary between art and kitsch. I want a designer that almost no one knows about. I want that secret, a treasure, a game. Something new, unconventional. I want an art brand that I can say I seek out interesting solutions, interesting books... that I'm interesting myself and worth exploring. I want to talk about it sophisticatedly, as I go to galleries and know new books worth reading and new collections introduced by new designers.
