Sedím v ateliéru, na spodní části oken jsou namrzlé malé ledové květy a poslouchám Rocket Man od Eltona Johna. Vzpomínám na to, co se na konci minulého roku stalo a pořád mi to připadá jako zázrak. Nádherný, úžasný, bláznivý zázrak. Až do minulého roku jsem byla poměrně racionální člověk, co by řekl, že takové náhody se prostě nestávají a podobné věci jsou prostě shoda okolností. Když ale přemýšlím, co všechno vedlo k tomu, že jsem nakonec skončila na stage v Dauha, hlavním městě Kataru v oblasti Perského zálivu a dostala od Rashmi Agarwal cenu Honored Fashion Designer 2024/Female na Qatar International Art Festival… musím říct, že tohle určitě a na 100% nebyla náhoda.
Všechno začalo před asi rokem a půl, když jsem seděla v letadle a vyměnila jsem si s M. místo. Po několika předchozích letech mi nabídnul, abych si odpočinula a sedl si k okýnku k holkám a vyjednával s nimi o hračkách a tabletu. Já seděla v prostřední řadě. Během těch čtyř hodin jsem si začala povídat se svojí sousedkou, která, jak se ukázalo, před několika lety založila umělecký festival, kam zve umělce a malíře z celého světa. Líbilo se mi, co dělá a jí se líbilo pár fotek mojí práce, co jsem měla u sebe v telefonu. Navzájem jsme se zasledovaly na Instagramu a věděly o sobě. Čas od času jsme daly like jedna druhé a na podzim se mě ptala, jestli se nechci přijet podívat. V té době začala válka v Gaze a já si ani nedokázala představit, že bych od holek odjela někam na Střední Východ.
Jenže pak se v Praze otevřelo zjevení a já se dozvěděla od Hany Zouvalové z Vidda store o Sláva Concept store. Tenhle punk designerský prostor mi sedl na první pohled a holkám se líbily moje věci, co jsem přinesla na ukázku. Na jaře mi majitelky nabídly, že si můžu udělat přehlídku. Taková nabídka se neodmítá. Neměla jsem žádné extra peníze a řekla jsem si, že je to příležitost se podívat, co nabízí ateliérový sklad. Řekla jsem si, že celou přehlídku ušiju ze zbytků, z toho, co mám teď k dispozici a nebudu nic dokupovat. Že zjistím, co doslova znamená udržitelnost. Nastavila jsem si svoje vlastní omezení a hodlala využít na maximum, co je teď. A z citrónů jsem udělala limonádu. Posledním modelem přehlídky byly růžové šaty Pink Supernova. Jejich inspirací byla první dáma naší země, paní Pavlová. Líbilo se mi, jak působila v jednom růžovém modelu jako skutečná hvězda naší země. Přehlídka Inside Out (Naruby) neměla nic společného s běžně nositelným oblečením, ale byla maximálním úletem. Dobrovolně přiznávám, že jsem se vůbec nedržela zpátky a zkoušela a experimentovala, jako bych byla znovu na vysoké v Liberci. Víceméně jsem počítala, že budu brzy zavírat ateliér a po letech mezi dětmi a snahou o udržení ateliéru to vzdám. Chtěla jsem se svojí prací rozloučit a udělat to sama pro sebe co nejlépe. Došít zbytky látek a nechat tenhle svět módy a bláznivých nápadů být.
Na léto jsem odjela pryč, cestovala po Asii a na podzim se potkala s Dominikou Burešovou. Tahle neuvěřitelná bytost, kráska s hlavou Alberta Einsteina, která získala The Global Undergraduate Awards 2023 (přirovnávanou k juniorské Nobelově ceně za fyziku) se mě jen tak v ateliéru zeptala, jestli ty šaty chci nafotit na ní. Samozřejmě, že jsem chtěla! Ano a stokrát ano. S ní a fotografkou Nikolou Šrajerovou. A řekla jsem si, k nejlepší patří nejlepší a poprosila Hristinu Georgevskou, jestli by jí nalíčila. Vytvořila jsem na tohle focení ještě jedny šaty přímo pro Dominiku. Nafotily jsme je a já z toho měla takovou radost, že jsem fotku poslala do chatu Rashmi. A ona mi zavolala. A nahrála zprávu. A potom další. A další. Abych přijela. Teď. S těmi šaty.